VLADIMÍR REJMON

GILBERT KEITH CHESTERTON

Když jsem studoval v Praze, bydlel jsem u strejdy a tety v činžovním domě z 19. století, který má vysoké místnosti a leží na kraji starého města - přímo tam, kde kdysi bývaly hradby. Měl jsem pokojík s oknem na pavlač a s klenutým stropem. V tom pokojíku byl (kromě mých věcí a nějakého nábytku) starý šicí stroj, který už dávno došil, staré bendžo, na které nešlo hrát, a knihovna s knížkami, asi tak trochu odloženými.

Během několika let před tím jsem četl prakticky jenom křesťanské knížky a příručky, a tak jsem si řekl, že bych si rád zase jednou přečetl nějakou nekřesťanskou beletrii. Většina jmen spisovatelů, která jsem viděl na hřbetech knih mi nic neříkala, nebo mne nelákala. Vybral jsem jedno které mi bylo povědomé. O tom spisovateli jsem nevěděl vůbec nic, ale jeho jméno jsem už slyšel a měl jsem dojem, že asi nebude bezvýznamné - nakonec kniha vyšla v edici „Galerie klasiků", a na nějakého klasika jsem měl zrovna chuť. Netušil jsem ovšem, že tento klasik byl křesťan.

Z prvního románu, který jsem od angličana Gilbert Keith Chestertona přečetl, jsem sice nepoznal, že byl křesťan, ale bylo na něm něco podezřelého. Měl příjemnou hravou atmosféru, i když děj byl místy dost dramatický; byla z něj cítit opravdovost, hloubka a myšlenková svoboda (skutečná svoboda, ne bezradná rebelie).

Od té doby jsem zhltal spoustu dalších Chestertonových knih, většinu jsem nakoupil po antikvariátech za celkem směšné částky (skoro všechny jsem už skoupil, ale sem tam lze nějakou ještě objevit). Z některých je křesťanství patrné více z jiných méně, ale všechny jsou velmi opravdové a myšlenkově bohaté. Nesou pozitivní křesťanské hodnoty, na kterých stojí naše civilizace, ale kterých si už v době, kdy autor žil, přestávali lidé vážit, napadali je a posmívali se jim.

V Chestertonově vztahu s jeho profesními přáteli (a v jeho dílech) je možné pozorovat střet dvou myšlenkových skupin, které existovaly tehdy v anglické literatuře a žurnalistice. Na jedné straně barikády stojí moderní bořiči hodnot a odpůrci křesťanství jako H. G. Wells, G. B. Shaw, a na druhé straně například právě G. K. Chesterton, a jeho přítel H. Belloc. Zajímavé je, že spisovatelé z těchto dvou skupin byli blízcí přátelé, přestože vedli obrovskou myšlenkovou bitvu. Mám dojem, že to je nejen zajímavé, ale i následováníhodné.

Chesterton byl jedním ze spisovatelů, kteří ovlivnili a přivedli k obrácení C. S. Lewise - Lewis ho vícekrát zmiňuje v knize Zaskočen radostí. Karel Čapek s obdivem mluví o Chestertonově geniálním optimismu. Jiří Suchý zpívá: „pan Chesterton ten rozsvítil mou hlavu jako lampu na plyn..." (to je narážka na Ohromné maličkosti).

Nejznámější Chestertonovou postavou je otec Brown - katolický kněz, který je náhodou přítomen u téměř každé vraždy nebo krádeže, a dokáže ji vyšetřit, protože sám ví, že je hříšník, a umí se vžít do pohnutek a uvažování zločince. Příběhů otce Browna je několik knih a jsou to skvělé detektivky, ale mimo to i filosofické eseje psané touto méně tradiční formou. Dalším velmi známým dílem je soubor esejů „Ohromné maličkosti". V nich G. K. Ch. vyjadřuje své přesvědčení, že na světě není nezajímavá věc. Když se člověk pozorně zadívá kolem sebe, zjistí, že každá maličkost je ohromná a fascinující. Zmíním některá další jeho díla: Napoleon z Notthing Hill (jak to dopadne, když v Anglii vylosují nového krále?), Létající Hospoda (a když je v Anglii pod muslimským vlivem zakázán alkohol?), Návrat Dona Quichota, Obrany, Klub podivných živností, Paradoxy pana Ponda, Anarchista Čtvrtek, Ortodoxie, Věčný člověk, Autobiografie.

Chestertonovy příběhy (když píše beletrii) se odehrávají v reálných kulisách, ale děj je většinou fantastický, neskutečný. Jeho stylem nebyl realismus, který by popisoval vnějšek věcí, šlo mu o vyjádření myšlenek, o postižení „schémat světa" a o jejich konfrontaci s pravdou. Ani otec Brown není „člověk z masa a kostí, ale ztělesnění autorovy filosofie" (jak to vyjádřil A. Přidal).

Jeho styl se určitě nebude líbit každému, je možné nesouhlasit s mnoha jeho názory, protestant se může ptát, proč byl tak přesvědčeným katolíkem. Ale rozhodně mohu jeho díla vřele doporučit každému, kdo o životě přemýšlí, kdo si klade otázky a nechce zůstávat na povrchu věcí a na jednom místě. A také tomu, koho potěší bujná a chytrá fantazie.