VLADIMÍR REJMON

Gene Edwards: Příběh tří králů

Autor svou knihu věnuje "Křesťanům se zlomeným srdcem, kteří opustili autoritářské společenství a kteří hledají útěchu, uzdravení a naději. Kéž se vám podaří zotavit se a pokračovat dále s Ním, který znamená svobodu. A také křesťanům, kteří prožili nebo právě prožívají srdcervoucí zkušenost s rozdělením ve svém společenství... "

Většina z nás máme právě takové zkušenosti za sebou. Uplynula již nějaká doba a myslím, že jsme se s rozdělením našeho bývalého společenství vyrovnali v rámci možností dobře. Přesto si myslím, že přečíst si tuhle knížku je pro nás určitě užitečné, protože pomůže naše zkušenosti lépe pochopit a snad i vyvarovat se v budoucnu některých chyb. Také pomůže lépe pochopit vlastnosti a problémy lidských autorit v životě Církve.

Zjednodušeně řečeno, knížka je o duchovním násilí a útlaku ze strany vedoucích - autorit v církvi, o vzpouře proti vedoucím, a o tom, jak na vzpouru reaguje dobrý vedoucí.

Autor nepodává teologický rozbor, ani komplexní studii na dané téma, ale vypráví příběh. Volně vypráví biblický příběh tří králů: Saula, Davida a Abšalóma; a na jejich příběhu ukazuje některé principy, které platí při konfliktech v církvi.

Nesouhlasím s mnohým, co autor tvrdí - myslím, že problematiku poněkud zjednodušuje a některá svá tvrzení by asi těžko biblicky dokládal. Přesto knížku vřele doporučuji a považuji ji za užitečnou, protože některé věci jsou v ní velmi dobře vystiženy a osvětleny. Jako většinu knih i tuto je třeba "filtrovat", přemýšlet o jejím poselství a posuzovat ve světle Písma.

Zde je několik myšlenek, které v knížce vnímám jako pozitivní a dobře vystižené:

1. Ten, kdo je duchovně utlačován svým vedoucím, nemá proti němu bojovat. Nemá oplácet stejnou mincí, nemá odpovědět stejným duchovním násilím, bojovat pomluvami, nemá se snažit utlačovatele svrhnout nějakým pučem nebo revolucí, nemá se snažit uchopit moc - převzít moc od stávající autority (Když Saul házel kopí na Davida, David uhýbal, a kopí zpět nehodil).

2. Člověk by si neměl být příliš jistý svým pochopením situace. Měl by vědět, že se může mýlit. Biblicky řečeno: neměl by spoléhat na svoji rozumnost. Někdy nevíme, kdo je v pozici Saula a kdo v pozici Davida.

3. V každém společenství jsou problémy a chyby, každý vedoucí dělá chyby, hřeší a někdy je necitlivý. Vždy se najde něco, na co lze reptat - ale to není ještě důvod reptat a bouřit se.

4. V knížce jsou pěkně vystiženy některé vlastnosti skutečné duchovní autority:

"Když má někdo autoritu od Boha, nebojí se soupeře, nesnaží se ospravedlnit a nevadí mu ani trochu, když musí opustit trůn." (kap.17, str.55)

"Muži, kteří stále zdůrazňují svoji autoritu, vlastně jen ukazují, že žádnou nemají. A králové, kteří mluví o podřízenosti, ukazují strach ve svém srdci: Nejsou si jisti, zda jsou skutečně ti praví, Bohem poslaní vedoucí. A žijí v hrozném strachu ze vzpoury." (kap.17, str.54-55)

5. Utlačovaný se může stát utlačovatelem poté, co se dostane k moci.

"Vzbouřenci, kteří dosednou na trůn díky vzpouře, nemají pochopení pro další vzbouřence a jejich vzpoury. " (kap.21, str.65)

V této souvislosti zmíním, že autor velmi doporučuje knihu "Farma zvířat" od George Orwella, kterou jste nedávno mohli vidět v televizi zfilmovanou.

Věřím, že v těchto věcech Gene Edwards trefil hřebík na hlavičku a výjimečně dobře popsal věci, které se někdy dějí v církvi, a moc se o nich nepíše. A v čem podle mě může být příběh zavádějící?

Poselství knihy je zjednodušené - vypráví jen jeden příběh a vyvozuje z něj obecná poučení. Zanedbává jiné biblické příběhy a výzvy. Realita bývá složitější, než "příběh tří králů"; a věřím, že Bible postihuje tuto problematiku komplexně. Mnozí proroci kritizovali krále, tepali neduhy království a mluvili ostře proti hříchům vedoucích. Ježíš tehdejším duchovním autoritám říkal otevřeně a veřejně, jak na tom jsou (oslovoval je např. "plemeno zmijí"). Apoštol Pavel napomenul apoštola Petra veřejně a dost drsně.

Otázkou je také to, jestli autor nesměšuje starozákonní a novozákonní význam autorit v Církvi.

Několikrát se v knize říká, že nemůžeme poznat, kdo je skutečně vedoucím poslaným od Boha. O čem pak mluví Ježíš, když říká "Po ovoci je poznáte; ...moje ovce slyší můj hlas a za cizím nepůjdou"? Dále autor příliš nezohledňuje fakt, že duchovně utlačovaný křesťan je často zpočátku dezorientovaný, věří vedoucím, kteří mu ubližují a obviňuje sám sebe. Jeho víra je v ohrožení, protože může uvěřit tomu, že Bůh s ním jedná stejně jako ti lidé, kteří mu ubližují.

Gene Edwards doporučuje, aby člověk potichu ze společenství odešel, když už nemůže snášet útlak a špatné zacházení. Jenže: co když není kam? Mám odejít v tichosti a sám, když zjišťuji, že v podobné situaci jako já jsou i mnozí jiní? Mám mlčet a nezastat se křivě obviněného a utlačovaného?...

Nerad bych, aby moje kritika mnohých myšlenek z knížky byla posledním dojmem, který z tohoto článku budete mít. I přes nedostatky, o kterých jsem psal, ji chci znovu vřele doporučit k přečtení.

Vladimír Rejmon, 2003 - pro Zpravodaj Na cestě.